BLACK Ze Ztracené Zahrady  

Ze života

Zpravodajství z Jihlavy

autor: Martin Mokoš

9.1.2006
Jako tradičně přidávám pár informací ze života našeho rodinného škodiče:
Koncem listopadu jsem usoudil, že Black dostatečně morálně vyspěl a začali jsme navštěvovat místní cvičák. První dny vypadaly spíš jako krocení divé zvěře - pes vyjevený a napůl uškrcený, já těsně před infarktem. Od té doby se pomalu lepšíme, junior vcelku zvládá poslušnost, při obraně sice vůbec nechápe, proč by měl kousat do někoho cizího, když může jednoduše orvat pánečka, ale snaží se. Stopu bych asi spíš našel já - Blacka, od té doby, co napadl sníh, zajímají jenom stopy psů a zajíců, ostatní ani náhodou. Snad zjara. Kapitola sama pro sebe je stále přivolání. Je -li pes na vodítku jakkoli dlouhém, přiběhne radostně i na tichý a mírný povel, totéž předvede bez vodítka, když široko daleko není pes. Jakmile se v dohledu objeví cokoli o čtyřech nohách a junior je na volno, nastává obvykle změna - já hystericky zařvu, Black obezřetně zkontroluje, zda je opravdu volný a vyrazí. Po pár vteřinách ale vyprchá nadšení z nového kamaráda, a nastává dilema, zda se nechat chytit (a možná seřvat) hned, nebo si nabytou svobodu užít (a dostat potom nejspíš po hubě). Black to obvykle řeší tak, že čtvrt hodiny chodí obezřetně dva metry za mnou, připraven okamžitě se vypařit, a čeká, až vychladnu. Za dobré konstelace hvězd se mu podobný kousek podaří i třikrát denně... Na cvičáku tohle samozřejmě nikdy neudělá: všechny psy už tam zná, majitelé neječí tak vyděšeně, jako jinde, někdo by ho nakonec chytil a vůbec by to prostě nebyla ta správná legrace. Všechno ostatní pan hrabě pochopil také velmi rychle: návštěvy jsou výborné hračky, bouda je ideální úložiště ukradených věcí, v autě se za jízdy nejlépe štěká a kvílí, protože páneček řídí a nemůže prudit, beztrestně loudit lze od starých paní s pudlem, protože kdyby se páneček jenom křivě na pejska podíval, bába by ho utloukla holí. No je veselo. Ale abych jen nepomlouval - v oněch řídkých chvílích klidu je Black nejhodnější pes pod sluncem...

10.6.2007
Tentokrát to bude o výstavách. Na minulý víkend jsme si naplánovali hned dvě. V sobotu na Krajské výstavě v Hradci Králové byl Black za hvězdu - choval se vzorně, oblíznul paní rozhodčí a měl vyhráno - dostal Krajského vítěze, diplom, pohár, pusu a kus flákoty. Problémy přišly v neděli na speciálce v Mladé Boleslavi. Black totiž zásadně odmítá cestovat autem jinak, než ve stoje. No a po sobotních třech a nedělních dalších dvou hodinách jízdy nejen, že vypadal jak debil, ale on se tak i choval. Závody v poslušnosti odchodil částečně jak mrtvola s hlavou u země, částečně zahleděn kamsi do dáli, ale vždy alespoň půl metru ode mne. Asi abych na něj nešlápl. Udržet pana hraběte v alespoň částečně příčetném stavu ještě během následné výstavy znamenalo nepřetržitě jej ládovat salámem, jinak by se asi zhroutil. Paní rozhodčí naštěstí chodila k psíkům s plnou hrstí granulí, takže i moje mrtvola se na chvíli vzmužila (vlastně vzepsila). Nakonec jsme dostali VD4 - Black prý nemá úplně nejhezčí hlavu. Paní Sováková nám nezávisle na tom řekla, že máme hlavu jak kyblík po tatínkovi, takže Tara za nic nemůže. Po cestě zpět jsem poprvé v životě viděl stojícího psa spát. Vypadá to hrozně. V zatáčkách se chudák vždycky málem převrátil a strašlivě se lekl - pak vypadal ještě hůř. Asi už toho letos necháme...