CORA - Fotogalerie

Moje fena Tara umřela. Byla můj životní pes. Bylo 20. dubna 2009. Dva roky jsem byla bez psa. A pak jednoho dne zavolali kamarádi, kteří ode mě měli Tařinu dceru. Ona se i jmenovala "Dcera", svahilsky "Binti", právě proto, že její matka Tara byla i pro ně velmi významné zvíře. Volali, že by chtěli od Binti štěňata, jestli bych se ujala odchovu. Tak jsme se domluvili, vybrali krycího psa a oni s Binti přijeli krýt. Bylo 20. dubna 2011.
19. června Binti u mě ve stáji porodila 5 krásných štěňat. Jedno mi, nevím proč, padlo do oka ještě když napůl vězelo v porodních cestách. Narodilo se poslední (to jsem v té chvíli nevěděla, podle ultrazvuku jsme jich čekali nejméně 8) a bylo skoro nejmenší. Čistě černá psí holčička.
Pojmenovala jsem ji Camina Cordis "Cesta srdce" (tedy měla být Caminus, ale pro dámu zněla "Camina" jaksi lépe) a už u mě zůstala. Její sestřičku si odvezla má kamarádka Katka, jednoho bráchu si nechali majitelé Binti a dva další brášci odjeli shodou okolností oba do Ostravy. Z Ostravy jsem si před lety přivezla Taru...

Když byla štěně ... ...byla úžasná... Tedy pokud zrovna nerozkousala rohožku, nerozházela po zahradě všechno srovnané dřevo, nevyhrabala babičce půlmetrový zákop z záhoně nebo nepřekousala vodítko a nevřítila se za mnou mezi děti do školky. Ale takové drobnosti už s sebou život s belgičákem přináší...

Jinak je vážně prima a dělá pokroky. Běžně už se se mnou pohybuje po městě, jezdí všemi dostupnými dopravními prostředky, občas mě doprovází i do práce. Doma už docela poctivě hlídá. Cvičíme poslušnost a postupně se zlepšujeme na obranách. Nejvíc jí ovšem baví lítat po loukách a lesích. A také ji baví hledat poschovávané lidi. Nejčastěji se jí schovávám já a moje děti, ale nadšeně hledá i spřízněné kamarády ochotné se do podobných akcí zapojit.

Moje děti, Šimona a Jess, Cora miluje, což dává najevo obřími skoky na hlavu, případně, pokud ráno pronikne do chalupy, skoky s rozběhem do postele. Děti s ní na oplátku hrají na honičky, na schovávanou, na přepadání a na volné zápasy o cokoli. Přestože to tu a tam skončí škrábancem, děti i pes se odmítají hnout od sebe. Když Coru náhodou nemůžu vzít, aby děti ráno vyprovodila do školy, děti kvílí a psíček sedí na garáži a vyje za námi tak, že je slyšet ještě o 3 ulice dál. Je zajímavé, že vztah Cory k dětem je úplně jiný, než vztah, který k dětem měla naše předchozí fena, Cořina babička Tara, i když i ta je miloval. Tara už byla dospělá, když se děti narodily. Pomáhala mi je hlídat, když byly mimina a snažila se je vychovávat, když povyrostly. Když byly ještě větší a chtěly si s ní hrát, poslouchala je, protože věděla, že chci, aby je poslouchala. Cora, která se naopak narodila, když dětem bylo už 5 a 8 let, bere děti jako parťáky pro lumpárny, poslouchá je s nadšením a čeká, že si s ní hrát budou.

Udržujeme čilé společenské kontakty s našimi psími příbuznými. Zahradu Cora sdílí se svým strýcem Largem, kterého trochu tyranizuje a on ji na oplátku vychovává. Je hezké kouknout na staré fotky, že stejně tak před pár lety vychovával Corinčinu mámu Binti. Každý měsíc podnikáme výpravy za sestřičkou Orfi, která je zatím stejně rozjívená jako Cora. Obrany cvičíme s tátou Oliverem. A občas za námi přijede máma Binti a brácha Coralek.