TARA - Fotogalerie

Taru jsem kupovala jako psa kamaráda a společníka. Nechtěla jsem veškerý volný čas běhat kolem psů, chtěla jsem, aby kolem mě běhal pes. Pokud možno pořád. Jinými slovy nechtěla jsem mít velkochov a nechtěla jsem ani všechny víkendy trávit na cvičácích a výstavách. Nepotřebovala jsem výstavního šampiona ani přeborníka ve výkonu. Tara se v úloze doprovodného psa osvědčila na jedničku. (Až tak, že mi dělá potíže se o ni nepřerazit, kamkoli se pohnu.) Samozřejmě se jí dostalo i základního vzdělání a společenského rozhledu. Celkem úspěšně se zúčastnila několika výstav a složila pár zkoušek z výkonu.

Když byla štěně ...

Pak povyrostla a od té doby:
se mnou jezdí do terénu, lítat po horách a po lesích. To ji samozřejmě těší nejvíc, ale doprovází mě i po městě. Svého času se mnou chodila na přednášky do školy a později se mnou denně dojížděla vlakem, tramvají a metrem do práce. Autem cestuje zcela profesionálně. Protože prostředí, ve kterém se pohybuji, je převážně zoologické a tudíž psům nakloněná, vyrazí se mnou občas i do společnosti. Účastnila se tak několika etologických konferencí. (Při dlouhých a ne zcela zajímavých přednáškách, bohužel, rušila přecházením po sále a poštěkáváním.) Vrcholem její společenské kariéry byla zatím účast na mojí svatbě, kam ji, i když psům byl vstup zapovězen, jako družičku museli pustit.

Doprovází mě na vyjížďkách s koněm. Když jsme jezdili několikadenní přejezdy Šumavy, Tara při tom bez potíží denně naběhala desítky kilometrů.
Sjížděla se mnou na kanoi vodu. (Pravda, když se vyválela v bažině, musela plavat za lodí.) Pracovala se mnou na jelení farmě i v zoologické zahradě. Doma navíc vychovává jednu divokou kočku. A pochopitelně se účastní všech mých sešlostí s partou kamarádů, s hordou psů, dětí i dospěláků.

Miluje hrátky na sněhu. Do padnutí chytá sněhové koule, ale osvědčila se i jako saňový pes.

A v posledních letech nám pomáhá hlídat a vychovávat naše děti. Nejprve synka Šimona, teď už i holčičku Jessinku.

Tara zestárla. Ozvala se stará zranění, přidala se artróza, ráno, zvlášť v zimě, se jí špatně vstává z pelíšku. Na radosti ze života a eleganci jí to však neubralo, jenom si kromě výletů a společných taškařic čím dál víc užívá i svůj gauč u krbu. Na výletech se ji snažíme šetřit a s koňmi si už asi nezaběhá. Přibylo jí trpělivosti, kterou má s našimi dětmi a také se sama stala babičkou. Auře se totiž narodila štěňata.